Víte, jaký je nejstarší nepřetržitě fungující (od 13 století!) cisterciánský ženský klášter? Já to do dneška taky nevěděla, ale protože jsme se tam dnes vypravili na krásném cyklovýletě, tak to už vím. :) Je to klášter Mariental. Z Hrádku nad Nisou tam vede luxusní velmi nenáročná (jak pro koho :D) cyklostezka, skoro stále po rovině, jde lesem i městem, podél vody, je to 22 km tam a 22 zpátky. :D

Byl to úžasný čas a přestože jsem skoro mrtvá, zadek mě bude bolet asi ještě týden a mám pocit jak kdybych tam měla modřiny a spálený ramena a šije hoří, byl to jeden z nejlepších dnů posledních měsíců. Simonka nám asi neplánovaně nafotila nádhernou upřímnou sérii portrétů – každý jeden velmi zblízka, když jsem to viděla, úplně mě to dojalo a myslím, že kdybychom neměli žádnou jinou fotku z dnešního výletu, tyhle mluví za vše.
Cestou mi hlavou běžela hromada inspirujících myšlenek, tak je pár z nich i pro vás. :)
1) Kvalita má dlouhou trvanlivost: S mým taťkou jsme už hodně dlouho nic nepodnikli a přestože si už nějakou dobu žijeme své životy, když byla chuť na obou stranách, nebyl vůbec žádný problém se znovu napojit a být spolu. Protože kvalita našich vztahů je prostě daná a nemůže jí čas uškodit. Kvalita je to, o co jde ve všem, co děláme a žijeme.
2) Je úplně jedno, jestli jsi nejslabší článek řetězu (skupiny), protože to, co se počítá je dojití do cíle. To ve světle dnešního výletu znamená: je úplně jedno, že tě předjíždějí fakt staříci, fakt tlustí lidé, prostě 100 % všech, kdo se vyskytli dnes mezi Hrádkem a Marinentalem. :D Kdo to ve finále ví, že jo. :D Ale můžu se s čistým svědomím poplácat po zádech, protože i když poslední čtvrtina byla fakt očistec, dala jsem to. A to je to, o co jde. Není podstatné tempo, jak oslnivě resp. neoslnivě jsem jela, ale to že jsem dojela tam i zpátky. Dosáhla jsem svého cíle, splnila plán a to je přesně to, na co je třeba zaměřit pozornost. Ne na slabiny, ale na to podstatné. :) V životě i podnikání, v sebelásce, prostě ve všem.
3) Věci mají zcela jinou hodnotu, i když se vůbec nezmenily. Moje top myšlenka, které jsem se v závěru zasmála. Totiž: Vlčí mák je moje po tulipánu druhá nejoblíbenější květina. A úplně nejvíc miluju zlatavé obilí a vlčí mák. To mi sice dnes dopřáno nebylo, ale aspoň zelené obilí a máky. Je to kousek za Hrádkem, takže jsme k tomu dojeli velmi brzy po odstartování. Byla jsem tak nadšená, museli jsme zastavit a já se kochala a fotila. Nazpátek to byl úplně stejný vlčí mák, ale mohl by na mě mávat, servírovat mi šampaňské a nabízet hroudy zlata, byl mi úplně ukradený. :D A to je myšlenka, kterou si budu ještě chvilku hýčkat a rozpitvávat do hloubky, protože je úžasná. Úžasně osvobozující.
4) A poslední – když je požehnání, i sebe těžší cesta se dá zvládnout. To vám vlastně ani nebudu vyprávět :D, to by bylo na dlouho. Jak moc velké požehnání jsme dnes měli a to i v takových pidi detailech jako že začalo pršet přesně, když jsme si dali plánovanou přestávku s ledovou kávou pěkně pod přístřeškem. A že to byly mega průtrže. Jak na objednávku, před i po už jen azůro. A co myslíte, že se děje teď? No leje, jasný, ale to už jsme doma. :) Požehnání dělá opravdu hodně…
Tak to je dnes krátké nakouknutí do naší soboty. <3










Pokud ráda nahlížíš do svého vnitřního světa stejně jako já, stvořila jsem pro nás aplikaci Měsíc. Můžeš v ní sledovat reálnou fázi Luny na obloze a skrze krátké denní zápisky objevovat svůj vlastní rytmus = jak se ti proměňuje energie, spánek a jaká témata se ti v čase opakují.
👉 Objevit aplikaci Měsíc
Tento text vyšel původně 27. června 2020 jako příspěvek na mém osobním facebookovém profilu. Komentáře a reakce k němu najdete u původního příspěvku.

Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.
Můj osobní příběh