Poprvé v životě jsem vycestovala sama. Bez dětí, bez táty. Jen já. Tahle cesta je můj dárek sama sobě k mým padesátinám, které budu mít na konci měsíce. A celé to vzniklo souhrou jiných okolností, které mě dovedly do bodu, kdy jsem se rozhodla udělat věci jinak.

Totiž už několik let je období kolem narozenin, přesněji nějaký čas před nimi, časem, kdy prožívám ponory. Do sebe, do myšlenek, zpytují, hodnotím, bilancuji, hledám, co dál. A většinou je to docela depkoidní čas. :D Tyhle transformace se zkrátka dějí ať to chci nebo ne. Přijde to prostě vždy před narozeninama.
A letos jsem si řekla: „Holka, tohle přepni. Udělej to jinak.“ Rozhodla jsem se, že listopad bude jedna velká párty. 🥳 A právě solo trip je jedna jeho součást.
Přála jsem si jet na Kypr, do Pafosu. Je to moje srdeční záležitost. V roce 2021 jsem tam prožila velké věci. Ale tahle cesta byla zavřená. Dostat se v listopadu do Pafosu je velmi komplikované. Snažila jsem se najít cesty několik týdnů, ale nešlo to. Když jsem to pak pustila, že teda ne a že nevím kam, do 24 hodin jsem měla letenku i ubytování na Mallorce.
Pokaždé v jiné části ostrova, pokaždé je to nádherné. Vybrala jsem si tentokrát k ubytování hotel (namísto bydlení v soukromí) se snídaní a jsem blažená. Bydlím u jezera, za hotelem je přírodní rezervace, kde lze pozorovat spoustu ptáků a je tam opravdu nádherně. 15 minut mám jedny z nejhezčích pláží, na kterých trávím hodiny. Hodiny se procházím, koupu.
Jestli zvládnu cestu, že budu sama, opuštěná. Odkázaná jen na sebe. Jak se budu cítit? Ale zároveň jsem věděla, že tohle je příležitost, kterou si chci dát. Poprvé v životě jde jen a jen o mě. Jen já, já a zase já. Nikdo a nic jiného. Nic neřeším. Jen sebe. To co chci já. Jsem se svýma emocema a myšlenkama.
A tak jsem třeba včera šla (už se stmívalo) po pláži domů a najednou mě přepadl pláč. Nejdřív jsem jen tak popotahovala, ale pak jsem musela jít stranou, sednout si a prostě jsem brečela. Nevím, co přesně šlo ven, ale dívala jsem se na moře a vnímala velikost Boha a všechno napětí, všechny otázky proč? a i ty další, na které stále neznám odpověď, všechno se rozpouštělo nejen v mých slzách, ale i v nekonečném moři a obzoru.
A pak jsem vstala a šla s takovou úlevou dál po pláži a najednou se ve mně začaly vynořovat vzkazy lásky sobě samé. A já si je začala psát do písku. „Jsem zdravá. 🩶 „Jsem důležitá.🩶“ „Jsem krásná. 🩶“ „Jsem svá. 🩶“ Celkem jsem si jich napsala 15 postupně, jak jsem kráčela domů. Ten poslední vzkaz jsem psala už za tmy.
Nejen ve smyslu být single, přestože nechceš, ale prostě nechceš být s někým, jen abys s ním byl. Ale i ve smyslu být sám se sebou. Dovolit si to. Nebát se nahlédnout na sebe a do sebe. Konfrontovat se sám se sebou. Já to hodně umím. Jsem pro život v samotě nějak vybavená od narození. I proto jsem spoustu věcí ve svém životě zvládla sama. A nezabilo mě to. :D Ale hodně moc lidí to neumí.
Každý den chodím na oběd do nějaké restaurace. V jedné jsem přišla, číšník se mně ptal: A kolik lidí bude? Jak velký stůl? A já na to: Nooo, jen já. A víte co? Vůbec jsem se necítila trapně! Při čekání na oběd si čtu. A i když neumím moc anglicky, komunikuju. V jiné restauraci měl chlapeček u vedlejšího stolu nějaký desert v kamenné misce. Sladký teď nejím, ale tady jsem po něm prostě zatoužila. A tak, když jsem pak dojedla, snažila jsem se číšníkovi vysvětlit, že chci ten desert, co měl ten kluk. Chvíli trvalo, než to pochopil a pak se smál a šel o tom říct druhému číšníku. Joo, asi to pro ně bylo nějak vtipný, ale bylo to hezký. Ten druhý číšník se pak smál a mával na mě.
Všichni tu jsou velice milí. Volají na mě černoši na ulici, chlapi na mě občas zálibně koukají (chodím tu v růžové minisukni a myslím, že mi to celkově dost sluší :D), dělám věci, které chci a nepřemýšlím nad tím, jestli já můžu, hodí se to a tak. Třeba si jdu po pláži a zpívám si. Zažívám velkou svobodu být sebou. A je to tak moc moc krásné.
Kéž bychom si tohle dopřávali všichni. Kéž bychom skrz láskyplný čas sami se sebou víc a víc v sobě kotvili, že jsme skvělí a že jsme v pořádku přesně takoví, jací jsme. ❤️❤️❤️❤️
Pokud ráda nahlížíš do svého vnitřního světa stejně jako já, stvořila jsem pro nás aplikaci Měsíc. Můžeš v ní sledovat reálnou fázi Luny na obloze a skrze krátké denní zápisky objevovat svůj vlastní rytmus = jak se ti proměňuje energie, spánek a jaká témata se ti v čase opakují.
👉 Objevit aplikaci Měsíc
Tento text vyšel původně 6. listopadu 2024 jako příspěvek na mém osobním facebookovém profilu. Komentáře a reakce k němu najdete u původního příspěvku.

Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.
Můj osobní příběh