Tahle srovnávačka je hustá a stále trochu bolí, ale posdílím to s vámi, je v tom obrovská moc.
Není to snadné psaní. Hlavní myšlenka, kterou chci sdílet je, že je možné být generací nula a začít jinak.
Rodové a rodinné zátěže jsou docela náročné a nechci se tu do nich pouštět nijak do hloubky. Každopádně moje výbava jako dítěte byla odmítnutí, nezájem a samota. Moje výbava jako dospělé ženy byla manipulace a kontrola.
Byla jsem velmi podobná své mámě. Mnoho let jsem se s tím nedokázala vyrovnat, hlavně v té vizuální podobě. Byla jsem jí ale podobná i uvnitř. nesla jsem si úplně stejná zatížení jako ona. Používala jsem stejné vzorce. Smýšlela jsem o životě jako ona. Byla jsem plná strachu, bolesti, nejistoty. Neuměla jsem si udělat zdravý názor a omlouvala jsem neomluvitelné. Byla jsem bezbřehá, rozplizlá. Kdybyste mě znali jako mladou, utíkali byste ode mě. Byla jsem fakt nedobrý a duševně nehezký a pokřivený člověk. To se vám teď ani nechce věřit, přiznejte to! :D <3
Ale vážně, byla jsem zakomplexovaná a z toho vycházelo vlastně všechno. Věřila jsem, že se nikdy nevdám a asi by to tak i dopadlo, protože taková, jaká jsme byla, uf uf, kdopak by mě chtěl…
Hlavní změnu směru pro mě znamenalo setkání s křesťany. A i když jsem nakonec společenství opustila, tohle období mě úplně, ale úplně změnilo. Poprvé jsme se ve svém životě setkávala s bezpodmínečnou láskou, s odpuštěním, s přijetím. A také s poznáním, že taková jaká jsem, nemusím být a že se mohu změnit. Musela jsem se učit, a to hlavně rozpoznávat manipulaci a kontrolu, které se tak rády maskují a dělají hezčími. Musela jsem vést zápasy, abych se osvobodila od pout své minulosti. Musela jsem přestat některé své chování omlouvat. Bez Boha a mých přátel bych to nedokázala. To byla moje cesta a můj způsob.
Tehdy jsem se také vědomě postavila, možná bych řekla, že jsem až zasvětila život tomu, že jsem a budu generací nula. Že některé věci svým dětem prostě už nedám, že je nepřenesu. Prošla jsem si proměnou skrze odpuštění (sobě i druhým), přijala jsem uzdravení (a že té bolesti v mé duši bylo hodně) a začala jsem se učit rozpoznávat a odkládat svoje filtry, kterými jsem na vše koukala. (Malá vsuvka: Odložit filtry je jedna z nejmocnějších věcí, kterou jsme ve svém životě poznala. Můj pohled na svět, mě samotnou, na lidi, prostě na vše se úplně změnil, život je krásný a dnes se na něj dívám úplně jinak.)
Jednu z největších tužeb, které jsme měla, bylo být dobrou mámou. A i když ty rezervy vidím a v některých oblastech jsou obří, moje srdce je plné vděčnosti. Ano, jsme dobrou mámou a některé věci jsem nepřenesla. Ale některé vidím, že ano a tak i moje děti budou jednou mít své vlastní výzvy a zápasy a vstoupí do svého vlastního očištění. A stanou se na své úrovni novou generací nula.
Tímhle psaní jsem chtěla říct: Pokud se ti ve tvém životě zrcadlí tvoji rodiče tak, jak se ti to nelíbí, nebo pokud vnímáš, že tě nedobře ovlivňuje tvoje minulost, můžeš to změnit. Nikdy není pozdě stát se novým člověkem. Člověkem první generace. Minimálně já jsme toho důkazem. Dneska můžu říct, že jsem opravdu šťastná. Tam hluboko uvnitř. Šťastná a smířená se spoustou věcí. Hezky se to doplňuje se Srovnávačkou #2. Dnes vnímám, že nejen já, ale celý můj život má hodnotu a stojí za to. A tohle je ta největší odměna, kterou jsme si mohla dopřát. :)
Na té fotce z mládí krásně vidíte to odmítnutí, opuštění, nezájem, jsem tam nějak navíc. Jak moc se můj život a hlavně moje povaha a duše od té doby změnily! Mám nové kořeny a roste z nich nový život. ☺

Další srovnávačky jsou Když se rozhodneme nezůstat stejní a Když si dovolíš změnit svou minulost.
Pokud ráda nahlížíš do svého vnitřního světa stejně jako já, stvořila jsem pro nás aplikaci Afirmace. Nabízí jemnou denní podporu, která tě vede k sobě sama, pomáhá ti ukotvit mysl v přítomnosti a ladí tvé vnitřní nastavení na to, co v životě opravdu chceš žít.
👉 Objevit aplikaci Afirmace
Tento text vyšel původně 13. září 2021 jako příspěvek na mém osobním facebookovém profilu.

Z PORAŽENÉ ŽENY VÍTĚZKOU
V ŽIVOTĚ I PODNIKÁNÍ.
Můj osobní příběh